Nebojte se ančoviček!

Když se řekne ančovička, každý si automaticky představí něco odporného. Tu rybičku, co se dává na pizzu a nikdo ji tam nechce. Dělá se z ní i dresing na Caesar salát, ale to zas každý neví, a když to zjistí, už na něj většinou takovou chuť nemá. No, pojďme tyhle předsudky překonat a začít ančovičky milovat.

A jak vlastně vypadají? Vypadaj jako sardinky, milé děti. Jen jsou menší. Takže opravdu nic děsivého na nich není a záleží na tom, jak se připraví. Když si je koupíte v obchodě ve sklenici, budou odporně slané. Mě Toniho maminka vždycky dělá super namarinované. A tuhle verzi bych opravdu ráda zpropagovala.

Já jsem si je hrozně zamilovala. Ovšem nebylo to hned. Postupně. Nejdřív jsem je ochutnala a připadalo mi to hrozně hnusný, ale nemohla jsem si pomoct a musela zkusit další sousto. Nevím, jestli tenhle pocit znáte, ale vždycky to nakonec skončí tak, že si říkám, to je fakt divný a bagruju a bagruju... Teď je kuchyni přede mnou musí schovávat, protože jakmile se nikdo nedívá, už stojím nad nádobou, kde jsou naložené a jedu a kluci mi to musej vytrhávat z ruky.

Prostě skvělá malá dobrota, která vás uspokojí ve chvíli, kdy nemáte velký hlad, ale NĚCO byste snědli.

A jak tahle paráda vznikne? Jednoduše. Tedy ne úplně, ale jednoduše, když umíte filetovat mrňavou rybu. Pak vinný ocet, olivový olej, kapary a sůl. V nějaké nádobě to schováte do lednice a druhý den máte parádní chuťovku. Zbožnuju je, když je vytahuju z toho zatuhlého oleje, k tomu náš domácí chlebík lepinja a jsem v nebi.

převzato z: https://nemaproblemablog.wordpress.com/ 

Chorvatské dobroty můžete zakoupit na www.hr-eshop.cz